JARO!

    Po ránu koukám na teploměr a pro jistotu si znova protírám oči. 14 st.!!!! Je sice pravda že na sluníčku, ale fakt že koukám na hodnotu o 8 st. vyšší než obvykle mne hned naplňuje dobrou náladou. Už se nemůžu dočkat ranní procházky z Jimikem. A jak tak na Jimíka koukám, on taky ne.

    Kousek v protisvahu mne zaujal bílý útvar kousínek nalevo od Ruprechtického Špičáku. Přemýšlím co by to mohlo být, jestli náhodou nekoukám na nějaké oblaka. Lovím z paměti kartografické vědomosti. To přece musí být. No určitě to musí být. Ano je to - SNĚŽKA!!! Po měsíci a půl vidím poprvé nejvyšší horu Česka. Chápeš to? Po tak dlouhé době! Jak je možné že jsem si ji ještě nevšiml. Tímto směrem přece koukám stále. Asi tady bude něco ve vzduchu.

    V každém případě do sebe nasávám sluneční paprsky a teplo co přináší. Jimik lítá kolem, čuchá k čertvým krtincům. taky cítí jaro.

    Není to paráda? Dočkali jsme se. Po zimě nezimě už bylo načase. 

                            Tak hezký den!